Dnešní příspěvek nebude formou deníku. Hip hip. No tak hip hip. V pondělí byl poslední pracovní den a zbytek týdne už jsem jel v režimu balancování, údržby, odpočinku a přemýšlení. Ať už pracovně nebo osobně, vždycky využívám svátky na plánování a prioritizaci, abych věděl, kam chci jít.
Konec omáčky a nyní k věci. Dnešní téma: Jak najít markeťáka a neutopit v tom desítky hodin času
💎 TOP learning points:
- Video filtr: Životopis snese všechno. Minutové video odhalí osobnost, energii a úroveň angličtiny lépe než hodina pohovoru. Drobný tip – nechte nahrát uchazeče video třeba na google drive, spousta lidí to nedá
- Trainee programy 2.0: Nečekejte, až vám hotoví specialisté spadnou z nebe. Domluvte spolupráci se SŠ, VŠ, VOŠ ve vašem městě – stačí pár e-mailů ředitelům nebo na kariérní centra
- Moje flow při výběru markeťáka k sobě nebo do projektu: Hlavně rychlost. Inzerát -> Video -> Calendly -> Online call a sympoše offline. 5 fází. Bum. Vše automatizovat a do 2 týdnů nástup.
- Reputace: Neodpovědět uchazeči je v našem malém rybníčku špaténka – specificky v Českých Budějovicích
- Little extras, co dělám: Od čtvrté fáze posílám osobně e-mail ne template. Kdo se dostane na offline meeting a není vybrán, končí v šuplíku do budoucna. Screenuju socky. Den otevřených dveří není nice to have, dělám ho pořádně.
Proč sdílím zkušenosti ze 4 e-commerce projektů
Mám čerstvou zkušenost s náborem do in-house marketingového týmu z listopadu 2025. Obsazoval jsem pozice Content Specialist a Campaign Specialist. Obdobné pozice jsem řešil u dalších tří firem (dva CZ projekty, jeden international). Byl jsem i na druhé straně barikády, kdy jsem bojoval o zakázky nebo byl součástí konkurzu v rámci fractional CMO. A léta páně jsem ještě psal motivační dopis na první ročník Digisemestru.
Chci dát ven, co jsem se naučil a jak to nyní dělám. Mimo jiné bych byl taky rád, abychom byli všichni lepší. Aby se to potkalo. Na jedné straně kvalitnější maso do mlýnku, na druhé straně lepší leadership od firem. Potřebujem, aby to fungovalo. Ano, pereme se navzájem o lidi v našem českém rybníčku, ale to není vše. Měli bychom růst všichni, abychom to přetavili za hranice. A já bych to moc rád nandal zahraničním projektům a expandoval „golden čechiše hende“.
Video řekne více net vyladěný životopis
Hodně pracuji s videem. Je to naprosto skvělý filtr – každý uchazeč ať pošle představení sebe sama do jedné minuty. Prostě to psychologicky nějak ohraničit. Mně to na první dobrou odhalí základ osobnosti: zda se člověk usmívá, jak je to natočené, zda ten text čte nebo nečte.
Nyní už to mám jako pevnou součást všech náborů ve všech projektech. Implementoval jsem to paradoxně úplně náhodou, protože mě štvalo, že si lidi dávají do životopisu úroveň angličtiny C1 a když jsem s nimi měl pohovor, tak to bylo děsné. Moje angličtina stojí za prd, ale chci nabrat lidi, co ji mají lepší než já. Takže jsem u jedné firmy prostě nechal ty lidi poslat to video v angličtině. Potřeboval jsem znát i přízvuky a další věci. To mi vyfiltrovalo kotel lidí. Jo a taky je super, že spousta lidí už jen to natočení videa odradí. A v tom je i rada pro uchazeče – je to celkem jednoduchá cesta, jak se dostat přes první filtr.
Video mi ušetřilo mrááááák času. Tipnu si vyšší desítky hodin. Úplně kašlu na prvotní screening. Prostě všichni postupují do prvního kola, na to mám template a čekám až dorazí video. Na to mají pár dní a ještě to musí nasdílet na google disk a poslat link. Já si prostě jen sednu, pustím si 20 videí po minutě a řeknu ano, ne, ano ne. Šlus.
Životopisy a motivační dopisy v éře AI
Velké téma. Nejsem kovaný HR, ale co si budem. Ve světě, kdy mám technologii v kapse a můžu si ten motivák nechat napsat Gemini, ChatGPT atd., trochu poladit, je fakt ostuda ho neposlat, i když je to v inzerátu výslovně napsáno.
Malý tip: Vždy píšu až na samotný závěr inzerátu (třeba na jobs.cz nebo startupjobs.cz) drobnou větičku, abych si ověřil, že ten kandidát dočetl inzerát až do konce (haha). Většinou tam dávám věci typu: „Pokud nepošlete motivační dopis, nebudete zařazeni do výběrového řízení.“ Může to znít jako blbost, ale když musím řešit výběrko 200+ lidí na customer service, tak to fakt nelze vše odpohovorovat offline.
Životopis bez fotky? Osobně si myslím, že tam fotka patří, ale stejně chci video. Ono i jak se člověk obleče, když to video natáčí, jaké vybere prostředí – už jsem viděl videa při venčení psa, na záchodě, v obýváku, kdy vzadu běží televize a spoustu dalších srand. Na druhou stranu jsem viděl i videa hezky sestříhaná, upřímná, z pěkného prostředí a fakt super. Jo a osobně bych neuváděl do životopisu věk nebo datum narození. Diskriminace existuje, takže fakt doporučuju toto tam nedávat.
Tip: Občas nepozvu uchazeče ani do prvního kola s videem, pokud nevidím CV + motivák. Jestli ten člověk nedokáže splnit toto, jak potom ho mám vychovávat na markeťáka nebo po něm chtít složitější věci.
Trainee programy až na dřeň
V marketingové agentuře jsem před asi 10 lety implementoval program stáží. Je to dost pracná věc, ale podle mě se to prostě vyplatí, protože si ty lidi vychováte. Ty trainee programy mají občas takovou pachuť, že je to neplacené – takže doporučuji, udělejte to placené.
Na řadě vysokých škol dneska mají povinné praxe, ale já chci jít ještě dál. Tam, kam už dneska chodí vyspělejší byznys než e-commerce (třeba automotive). A kam? No na střední školy. To bude peklo, ale na druhou stranu, kde chcete najít někoho, kdo rozumí Gen-Z a má potenciál za pár let být na pracovním trhu? Ti šikovnější už tam chtějí být nyní. Co mě bude stát obepsat střední školy v mém regionu? Jenom čas a nějakou energii. Takhle si můžete udělat svůj hub ve svém městě. Umím si představit, že se spojí 3-5 e-shopů, zorganizují to společně a lidi si rozeberou. Někteří mí bývalí absolventi dneska dělají ředitele marketingu ve firmách s miliardovými obraty.
A zase nemusí to být hned atomová věda – vytáhnu si TOP5 škol, třeba ekonomky, gympl – nevím, dle pozice, napíšu ředitelům. Dáme si online meeting, zda je to průchozí či není. Bum, někde jo – sepíšu nabídku, grafik prásk leták na nástěnky a další kanály. A třeba se někdo přihlásí.
Socky – Instáč, FB, Linkáč
Lovit třeba Gen-Z je nádhera, většinou mají socky a ne jedny. Takže si to vždycky projedu. Pryč jsou doby, kdy vybíráte jen na základě zkušeností. Junioři, medioři, ale i další ty zkušenosti mít nemusejí – pro mě je důležitější, zda je tam „fit“. Doba je rychlá. Je pro mě důležitější najít někoho, kdo má komunikační dovednosti, energii a zájem. To je víc než umět naklikat Meta Ads. To se dneska všechno dá naučit.
Takže bacha na to, řekl bych, že screening sociek je dneska standardní součást. Doporučuji to dát všechno na private, aspoň po dobu výběrového řízení. Na druhou stranu, já jako zaměstnavatel jsem nadšený, protože získám slušnou představu 🙂 A pokud jsou tam dobré věci třeba na LinkedInu, tak to může dost významně pomoci.
Jak dneska dělám nábory markeťáků: Video, Online, Offline – BUM, BUM
Kdybych dneska otevřel výběrko v nějakém projektu nebo pro klienta, jel bych to už jak přes kopírák.
- Nějaké kanály – Jobs, Práce, FB, Linkáč…
- Všem, co se přihlásí, šablonový e-mail: „Pošli video, nahraj na Google Disk.“ (Překvapivé, kolik lidí ani toto nedá). Někdy bych vynechal ty, kteří neposlali ani CV s motivákem.
- Bum, čekám na videa.
- Kouknu na videa -> Prásk, vyber si v Calendly termín online.
- Bum, jedem online. Sympaťáky na offline.
- Bum – offline pohovory vše do jednoho dne, aspoň na 30 min + pauzy mezi hovorama.
Mluvení v kuse je hrozně unavující. AI screening CV mi vytvoří otázky. Bum, příprava na pohovor hotová. Vytáhnu si s sebou team leadera, kam toho člověka hiruju, ať si „nafíluje vajb„, jak dneska říkaj mladý. Čas mi to blokuje minimální, vůbec se nezdržuju.
Doporučení a dobré jméno
Nechci vymýšlet kolo, všichni víme, že většina nekončí v práci kvůli penězům. To, co lidi spolehlivě vyžene do jiného projektu, je šéf, vedení nebo systém. Třeba v Českých Budějovicích, což je prostě malý rybníček, si to jméno můžete zkazit jenom jednou. Nebo si ho můžete zkazit vícekrát, ale bude delší dobu trvat, než se na trh práce přižene další generace, která o vás nebude vědět, že jste debil.
Ve větších městech se to asi ztratí snáz, ale i taková blbost jako neodpovědět uchazeči je za mě špatně. Ti lidi mají vědět, že prostě někdo byl lepší, že jste si nesedli. Oni si to mezi sebou řeknou. Mě vždycky překvapí, když někomu volám, že „tedy ne“, a on mi řekne: „Jé, to jste hodný, že voláte, mně se většinou nikdo neozve.“ To je fakt hodně špatné.
Textace inzerátu + Video inzerát
Naprosto zásadní věc. Dost často slýchám jako odpověď na otázku „Proč jste se přihlásil?“: „Líbil se mi ten inzerát, jak to bylo napsané.“ Snažím se ty texty fakt nedělat suché. Teď se bavíme o markeťákovi, takže o někom do startupu, projektu, dynamiky. Možná chceme Gen-Z, možná mileniála. Každopádně všude je dost peněz, takže něčím to musíme přebít. On neloví nás, ale my jeho (nebo ji, abych se nedostal do problémů).
Co jsem třeba ještě neposunul, ale chci, je video inzerát. Typický den v kanclu. Jak to tu vypadá, s kým tu budeš sedět, máš tu kávovar, kde se dá zaparkovat. Pět otázek na šéfa. Prostě kreativně. Bum.
Nyní to řeším dnem otevřených dveří. Je to boží věc a možná nejlepší ze všech, proto jí asi dávám na konec 😀
Na konci výběrka většinou zbydou 3 – 5 lidí, kde už je to těžší rozhodnout se s kým do toho jít. Já to dělám tak, že každému nabídnu den otevřených dveří. Prostě si na jeden den přijď sednout vedle mě nebo teamleadera do kanceláře. Pojď s námi na oběd. Dej si s námi kafe. Buď s náma na poradě. Ptej se. Vnímej atmošku atd.
Někdo odmítne, někdo nedorazí, někdo se otevře více než při výběrku (nervozita) a favoriti občas zklamou. Je to fajn čas, protože uchazeči už se tolik nehlídají, ztratí masku a já si mohu fakt říct – tyo to je ten pravý nebo pravá.
No a takhle how I think it’s done. Určitě to jde dělat lépe a budu rád za sdílení tipů, jak to funguje jinde.